Zrušená opatření MZČR a náhrada škody

V návaznosti na červnové jednání České komory fitness Vám zasíláme vyjádření, ve kterém ČKF shrnuje, co pro případný další postup a žaloby na náhradu škody znamená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o nezákonnosti opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č.j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN. Čtěte dále.

Vyjádření České komory fitness:

"Vážené kolegyně, vážení kolegové, 

V návaznosti na dnešní jednání Valné hromady ČKF Vám tímto níže zasílám vyjádření našich právníků, ve kterém shrnují, co pro případný další postup a žaloby na náhrady škody znamená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o nezákonnosti opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č.j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN. 

U tohoto opatření byla Nejvyšším správním soudem minulý týden konstatována zpětně jeho nezákonnost – nebylo možné jej zrušit, jelikož už bylo opatření po týdnu jeho účinnosti zrušeno a nahrazeno dalším opatřením v pořadí. 

Níže uvedené vyjádření berte jako obecný informační materiál pro první zvážení dalšího postupu či předání jako jeden z možných právní názorů vašim právníkům. K jednotlivým dalším krokům již bude třeba přistupovat indiviudálně.

  • u Nejvyššího správního soudu bylo již úspěšně skončeno řízení, kterým jsme se domáhali konstatování nezákonnosti opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č.j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, a to po změně reflektující na zrušení a nahrazení tohoto opatření dalším opatřením – z procesního hlediska nebylo možné v řízení provádět „záměnu“ ministerstvem zrušeného opatření za opatření nová, nýbrž stávající návrh bylo možné změnit (a řízení tak udržet v běhu) jen tak, že jsme se v řízení domáhali nově vyslovení nezákonnosti opatření č.j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN;
  • soud nám tedy vyhověl, a to rozsudkem, který v doslovném znění přikládáme v příloze;
  • podstatné shrnutí závěrů rozsudku lze najít buď ZDE, anebo přímo v tiskové zprávě viz příloha tohoto e-mailu; 
  • podstatné pro další postup je, že rozsudek zakládá možnost domáhat se ze strany dotčených provozovatelů (nezákonně) zakázaných provozů náhrady škody způsobené státem v důsledku nezákonného rozhodnutí podle zák. č. 82/1998 Sb., a to s poznámkami, které následují;
  • v prvé řadě je potřeba si uvědomit, že soud formálně konstatoval nezákonnost pouze jednoho z opatření, účinného jediný týden, a to od 26. 4. 2021 do 2. 5. 2021 – ačkoliv se tedy text v předcházejících i následujících opatřeních až do velkého rozvolnění na konci května nezměnil (materiálně tak zákaz trval od konce nouzového stavu do cca konce května), formálně máme soudně konstatovanou nezákonnost jen v případě napadeného opatření;
  • konstatování nezákonnosti konkrétního opatření je právním titulem pro řízení, v němž se lze domáhat škody způsobené tímto (nezákonným) opatřením (podle judikatury se v tomto případě opatření vejdou do definice rozhodnutí podle zák. č. 82/1998 Sb. a hovoříme tak zde pouze o opatřeních);
  • právní základ pro náhradu škody je tak dán pravděpodobně jen v případě konkrétního námi napadeného opatření, o jehož nezákonnosti soud rozhodl – je tomu tak zřejmě i přesto, že text zákazu se v dubnu i po velkou část května vůbec nezměnil; aby mohla žaloba na celé období dubna i května (režim pandemického zákona) uspět, bylo by potřeba mít štěstí na odvážné soudce, kteří by takto extenzivní výklad podrželi – z naší zkušenosti je ale spíš pravděpodobnější, že soudy budou razit výrazně formalističtější výklad (a stát pro to coby žalovaný bude činit vše možné v řízení), aby náhrada příslušela jen za škodu vzniklou za týden, kdy bylo účinné napadené opatření;
  • poškozené subjekty budou mít tendenci hodit celý uplynulý cca rok a čtvrt do jednoho pytle a chtít náhradu škody za celé období, ale to samozřejmě takto jednoduše nejde – musíme striktně rozlišovat, jestli by v konkrétních případech šlo o nárok na kompenzaci podle § 35 a 36 krizového zákona (období nouzového stavu), anebo o škodu způsobenou v důsledku vydání nezákonného opatření (režim pandemického zákona nebo zákona o ochraně veřejného zdraví, tj. od doby po skončení nouzového stavu po Velikonocích). Jedná se o odlišné režimy a tím pádem o odlišný druh nároků (ačkoliv poškozené subjekty vnímají škodu jako jeden kontinuálně vznikající celek – rozumím tomu, jelikož byli stále zavření a nerozlišují moc proč a v jakém režimu – v řízení to ale je naprosto zásadní kvůli procesním povinnostem tvrzení a důkazní);
  • jen na okraj zde uvádím, že ke dnešnímu dni jde uplatnit podle krizového zákona škoda jen za období půl roku nazpět – tj. dnes ode dne 16. 12. 2020, zítra od 17. 12. 2020 atd. – kvůli potřebě uplatnit před samotným soudním řízením nárok formálně vůči státu (min. vnitra) dané přímo zákonem postupně nárok na kompenzaci škod z nouzového stavu zaniká půl roku po jeho vzniku, resp. od doby, kdy se o jeho vzniku poškozený dozvěděl (to zde spadá v jeden okamžik). Pokud tedy konkrétní poškození neuplatní formálně škodu u státu dopisem v půlroční lhůtě, postupně zaniká a na podzim už možné uplatnit tyto nároky možné nebude. Pro úplnost dodávám, že „uplatnění“ zde neznamená totéž co „zažalování“ – zákonná úprava předpokládá dvoustupňové vymáhání – nejprve dopisem ministerstvu, následně (pokud nevyhoví nebo neodpoví) před soudem žalobou (žalobu však nelze podat, pokud nebylo uplatněno dopisem).
  • co se týká náhrady škody v důsledku soudem konstatované nezákonnosti opatření, i zde musí být nejprve uplatněn nárok na náhradu u příslušného úřadu státní správy, zde ministerstva zdravotnictví – stejně jako v případě náhrady škody podle krizového zákona je zde uplatnění „dvoustupňové“, tj. nejprve je třeba vyčíslit a vyzvat stát k náhradě, a pokud nevyhoví nebo pokud neodpoví, teprve potom žalovat u soudu;
  • na rozdíl od režimu krizového zákona zde platí obecná tříletá promlčecí lhůta, která však neběží po dobu projednání před úřadem anebo 6 měsíců po uplatnění u úřadu;
  • na rozdíl od režimu krizového zákona je zde také výhoda v podobě nízkého soudního poplatku – ten je v režimu zák. č. 82/1998 Sb. ve výši 2.000,- Kč, kdežto nároky podle krizového zákona jsou zatíženy „plnou“ sazbou ve výši 5 % z žalované částky;
  • náklady řízení v případě neúspěchu v obou případech (režim krizového zákona i pandemického zákona) jsou také „bezpečnější“, jelikož státu nebývá soudy přiznáno zastoupení advokátem, i pokud stát reálně zastoupen je – stát má svůj právní aparát, aby v civilních věcech hájil svá práva sám;
  • náklady řízení přiznávané soudem na konci řízení však nejsou totožné s průběžnými náklady na právní zastoupení ve sporu – to je komerčního charakteru a nelze předpokládat, že všechny finanční prostředky, které si vedení řízení za několik předpokládaných let jeho vedení před soudy všech stupňů vyžádá, budou na konci kompenzovány – obecně existuje riziko, že při menších žalovaných částkách (cca pod půl milionu Kč) se průběžné náklady na vedení sporu ani nevyrovnají částce, která eventuálně může být přisouzena na konci řízení – na toto upozorňuji separátně a pro vyloučení rozčarování některých žalujících  – náhrada nákladů řízení není v českém právním řádu konstruována tak, že na konci soud nechá neúspěšnou stranu proplatit faktury strany úspěšné – bývá to bohužel pro některé subjekty nepříjemným překvapením na konci;
  • případní žalobci se musí připravit na velmi zdlouhavé a nákladné komerční vedení řízení – délka řízení před soudem prvního stupně v netriviálních věcech bývá několik let, v závislosti na dalším postupu řízení před odvolací a případně i dovolací instanci nelze předpokládat, že by spor byl pravomocně skončen dřív než za 3 až 5 let. Po celou tuto dobu je třeba spor průběžně „živit“ – žaloba nikdy není jediným nákladem, co v průběhu sporu vznikne. Je třeba počítat i s tím, že na úplném začátku bude třeba nechat zpracovat i znalecký posudek samotnou škodu vyčíslující (viz dále);
  • komerční nákladnost zpracování žaloby nelze obecně dopředu specifikovat – zpracování žaloby v kancelářích našeho typu začíná na částce cca 50 až 100 tisíc Kč, kdy je potřeba se popasovat s řadou konkrétních specifik každého jednotlivého případu. Dále je třeba počítat s řadou dalších písemných podání, doplnění a účasti na soudních jednáních a reakcích na procesní postup. Například v praxi naší advokátní kanceláře přistupujeme výlučně na aranžmá na bázi hodinových sazeb, kdy lze odhadnout jen nákladnost nejbližších předpokládaných kroků (např. nejbližší vyjádření, žaloba, odvolání atd.). Celkovou nákladnost sporu odhadnout nikdy spolehlivě nelze, jelikož spor se může vyvíjet mnoha způsoby;
  • samostatnou a pro zvážení postupu nejdůležitější věcí je správné stanovení druhu a výše náhrady újmy (viz dále);
  • újma (škoda) může být v podobě majetkové nebo nemajetkové újmy, kdy v případě majetkové újmy lze žádat ušlý zisk, anebo skutečnou škodu – typově bude zřejmě převládat snaha uplatnit ušlý zisk, proto se zaměřím především na jeho specifika;
  • ušlý zisk jako specifický typ újmy zjednodušeně řečeno není možné prokazovat metodou „copy-paste“ účetnictví z totožného období např. z roku 2019, ale vyžaduje složitou modelaci hypotetického vývoje, jak by hospodářské výsledky poškozeného vypadaly, nebýt nezákonného opatření (avšak při existenci pandemie jako takové, která by tu byla tak jako tak);
  • ušlý zisk logicky představuje pouze očištěný účetní zisk, nikoliv např. tržby – proto je jeho výpočet také tak náročný a je možné k jeho správnému vyčíslení dojít (pro účely soudního řízení) jen znalecky – znalecký posudek je také důkazem, kterým se v řízení prokazuje výše požadované částky;
  • bez zpracování znaleckého posudku není prakticky možné ani vhodné řízení zahajovat, jelikož laicky lze ke správné výši ušlého zisku málokdy dostatečně průkazně dojít. Tuto práci za poškozené neodvedou ani advokáti a klade to tak velké nároky na samotné žalující subjekty osobně anebo zprostředkovaně tím, že musí externí znalce nechat zpracovat pro dané období znalecké vyčíslení zisku s modelací hypotetického vývoje. Modeluje se „obvyklý chod věcí“, jako by nezákonné opatření neexistovalo. Náklady na znalecké posudky od renomovaných znaleckých kanceláří se pohybují kolem 100 tis. a výše – přitom kredibilita posudku a jeho propracovanost je zásadní pro zvýšení šancí na úspěch v řízení;
  • advokáti si obvykle neumí poradit bez znaleckého posudku s číselnými podklady – potřebují dodat důkazy a tvrzení, která mají v žalobě použít; setkáváme se v praxi s tím, že klienti předkládají svoje účetnictví a chtějí sepisovat žaloby, což je jednak nehospodárné a jednak nereálné z hlediska cíle – zjednodušeně řečeno neumíme nahradit práci znalce s čísly, ani při našich hodinových sazbách není pro klienty výhodné, abychom luštili hospodářské výsledky, které mají být zpracovány odlišným specialistou než právníkem;
  • lze tedy uzavřít, že pro maximalizaci šancí na úspěch je vhodné nejprve zvážit za pomocí ekonomických poradců realistickou výši ušlého zisku (nikoliv tržeb!) a teprve podle ní zvažovat soudní vymáhání – vzhledem k výše uvedenému po „očištění“ zisku se vyplatí podle našich zkušeností žalovat částku od cca jednoho milionu výše – i tak ale nelze jakkoliv předjímat nebo garantovat průběh nebo výsledek sporu – soudní řízení jsou obecně drahá a trvají v českém prostředí řadu let;
  • závěrem uvádím, že naše advokátní kancelář tento typ žalob rovněž je schopna zprocesovat, nicméně v současné době prakticky narážíme na naše kapacitní limity v těchto sporech – můžeme tak s individuálními zájemci jednat o konkrétních podmínkách zastupování nebo vedení sporu, nicméně toto shrnutí mohou zájemci z řad členů ČKF využít především pro vlastní rozhodování, zda se se státem vůbec soudit, a to i za pomocí jiných advokátních kanceláří;
  • toto shrnutí zpracováváme jen jako velmi obecný a základní materiál pro orientaci nebo směřování dalšího postupu členů ČKF a toto shrnutí tak není komplexní analýzou nebo snad doporučením stran dalšího postupu po konstatování nezákonnosti opatření definovaného v úvodu tohoto textu.

V této věci jsou naši právníci připraveni obecně zodpovědět jakékoliv dotazy. Kontaktní údaje jsou Daniel Truxa +420 607 575 291, daniel.truxa@urbanhejduk.cz"

Přílohy: