Jak udělat taneční svět spravedlivějším

Od dubna pracuje v novém složení komise sportovců. Chce být aktivní a být hodně vidět. Co konkrétně chce řešit, o tom jsme mluvili s jejím předsedou Filipem Karáskem (F) a členem Radimem Stupkou (R).

Co je teď vaší prioritou?

F: Hodně se zaměřujeme na národní reprezentaci, pro niž bychom rádi vybojovali ještě větší finanční podporu. Ta se sice mnohonásobně zvýšila, takže ty nejlepší páry mohou více cestovat do zahraničí a brát si více lekcí s trenéry, ale chtěli bychom ještě víc. Udělali jsme si anketu a i z ní vyplynulo, že klíčovou bolestí je jen částečná úhrada nákladů na mistrovství světa a mistrovství Evropy. Páry, které se neumístí úplně dobře, nemají tyto náklady pokryté. Pokud postoupí do top 24, uhradí jim ČSTS 75 procent a až od semifinále 100 procent.  Je to stresující. Můžete být 25. a rozhoduje to třeba o desetitisících korun za letenku. Rodiče juniorů (ti ještě obvykle platí cestu trenéra) zase mohou vyvolávat nepřiměřený tlak na děti, že nebude na dárky na Vánoce a podobně. To není ideální soutěžní prostředí.

R: Zažil jsem situace, kdy pár, který si nevěřil, že udělá tak dobrý výsledek, radši přepustil reprezentaci horšímu páru, který sice výsledek taky neudělal, ale měl na to peníze. Pokud chce svaz vysílat na titulární soutěže ty nejlepší páry, měl by pro to něco udělat.

F: Je pravda, že dva nejlepší páry v kategorii dospělí dostávají velké dotace (na celou reprezentaci je vyčleněna částka 900 tisíc Kč na rok, přičemž dva nejlepší páry dostanou až 75 tisíc na rok). Ale jednou je mistrovství v Číně a druhý rok v Ostravě a náklady jsou násobně jiné. Není to úplně fér. Neustále slýcháme, že jsme nevytvořili žádného mistra světa, ale pak by měly mít páry srovnatelné podmínky jako v úspěšných zemích. Neměly by myslet na to, zda peníze dají na trenéry, nebo na letenku. Na poslední výkonné radě byl schválen záměr na vytvoření postu manažera Národního reprezentačního týmu, který by mimo jiné měl tuto problematiku řešit.

A priorita číslo dvě?

R: Zkvalitnit studium porotců a trenérů 1. třídy. Po každém mistrovství slyšíme kritiku na adresu porotců, i prezident svazu označil tento rok za rok vzdělávání. To, co vyučuje univerzita, je na vysoké úrovni, ale co zabezpečuje náš svaz ohledně výuky tancování, tak to je chaos. Zároveň jsou dnes předepsány stejné zkoušky pro porotce i trenéry. Navrhujeme to rozdělit, protože náplň je u každého trochu jiná.

F:  Chceme také výjimku, aby finalista MČR mohl dostat porotcovskou (nikoli trenérskou) licenci. Nejde o žádné zvýhodňování, ale oni často nemají čas chodit dva roky na vysokou školu, určenou pro trenérskou jedničku - a nám pak chybí kvalitní porota. Pokud vím, tak od roku 1997 se ani jeden z mistrů v latině nestal porotcem 1. třídy.

Když už jsme u porotců, v mnohých svých zápisech zmiňujete problém s alkoholem. Jak jste pokročili?

R: Je to věc, která se v tancování drží. Dřív to bylo horší, ale na soutěžích nižších tříd se tento problém stále objevuje. Porotci přijedou, ťuknou si nejdřív na zdraví, což by ještě bylo v pořádku, ale je hloupé, když o výsledku párů, které tomu věnují hodně času a financí, pak rozhoduje někdo opilý. Nejsme jediná federace, kde se to děje. Snažíme se najít způsob, jak tomu zabránit, ale problém je, že tu nelze uplatnit vztah zaměstnanec - zaměstnavatel, protože porotci nemají s ČSTS žádný pracovní poměr. Není jak jim dokázat, že jsou opilí, a nevíme o zemi, kde by někdo chodil s alkohol testerem. Je to legislativně obtížná věc, kterou budeme teď konzultovat s právníky, ale věříme, že to nějak půjde.

Jaké stížnosti komise sportovců dostává?

F: Nejvíce jich je na odborný dozor - že toleruje nepovolený oděv nebo nepovolené sestavy, a pak na přestupový řád – jak se platí a proč se vůbec platí.

Na hodnocení porotců, na nějaké křivdy, protežování a podobně si páry nestěžují?

R: Žádnou stížnost neevidujeme. Jistě, ten problém v tanečním sportu existuje, a nejen u nás, ale v celé WDSF.  Vyžaduje systémová řešení, jejichž realizace je poměrně složitá a v našem prostředí obtížně realizovatelná. Jde například o rozdělení porotců a trenérů, aby nešlo vykonávat obojí. Tedy že by nebylo možné, aby trenéři porotovali vlastní páry. To ale nese řadu negativ, která se zatím stále nedaří efektivně řešit. Prozatím alespoň chceme, aby bylo stanoveno minimum 7 porotců na soutěžích, ne 5 jako dnes. Byl také zaveden objektivnější systém hodnocení, zatím na MČR, ale příští rok by se měl objevit i na ligách. Problém zatím je, že se špatně interpretuje. Křížky a známky jsou jednoduché, ale když chceme v novém systému absolutního hodnocení rozklíčovat, jak nás kdo hodnotil ve srovnání s ostatními páry, tak je to strašně složité. Algoritmus, který by nám dal zpětnou vazbu, na to není zatím propracovaný.

F: Chtěli bychom taky zavést rozborový seminář po velkých mistrovstvích. Představa je taková, že by se druhý den sešla porota, páry a jejich trenéři a společně by rozebírali, proč ten a ten porotce toho a toho takto hodnotil. Na Slovensku takové semináře mají a funguje to perfektně.

Mistrovství ČR v roce 2018 se nově bude moci zúčastnit jen omezený počet párů, vycházet se bude z umístění v ranklistu, takže mnoho párů se na MČR nedostane. Jaký na to máte názor?

R: Jistě je lepší být třetí z 50 než z 24, ale i v jiných sportech se musíte kvalifikovat. Jelikož současně padlo omezení výkonnostními třídami, mohlo by se nově mistrovství účastnit klidně 90 párů, což už přestává být realizovatelné.

F: I mně se líbí, že na mistrovství bude v hlavní kategorii dospělých těch 48 nejlepších. Vyřadí to některé páry, které se daly dohromady těsně před mistrovstvím nebo které se za celý rok nikde neukázaly. Vůči párům, které celý rok jezdily na zahraniční soutěže reprezentovat Českou republiku, to nebylo úplně fér. Páry teď budou mnohem více jezdit ven, aby si zajistily účast na MČR, a myslím, že je to jediná cesta, jak je posunout dál.

Martina Riebauerová